RC CARS TEAM

Nezávislý informační portál věnovaný RC modelům aut a modelářské tématice.

NOVINKY

Ježdění s „ šestinou“-3.část – Konečně na dráze

           Pokud jste svůj model upravili a nastavili dle doporučení, pak je již nejvyšší čas začít pořádně jezdit a zúročit čas a vložené finanční prostředky. Ježdění osamoceně na louce bez dalších kolegů vás sice nějakou dobu bude bavit, avšak po nějaké době vám bude chybět konkurence a možnost srovnání.

                          Jak jsem již řekl, model jsem si původně pořídil jen na rekreační ježdění, jako relax, abych si odpočinul od ježdění s „osminou“ buggy a “desetinou„ elektrou.  Když jsem nabyl přesvědčení, že už mi to celkem jezdí na zelené louce, tak jsem vzal auto na dráhu a s mými kamarády jsme začali jezdit. Má představa, že model jezdí skvěle a že řízení již ovládám vzala brzy za své. Teprve, když má člověk možnost srovnat své umění s jinýma, tak zjistí jak na tom jezdecky je a jak se jeho model chová na dráze.

                         Zde jsem teprve ocenil předcházející přípravu a seřízení modelu. Jako nejdůležitější se ukázala sbíhavost zadní nápravy, která značně stabilizovala jízdu. Téměř stejnou důležitost má rozbíhavost přední nápravy, což se projevilo hlavně při projíždění táhlých zatáček pod plynem. Na ostré zatáčení je dobré použít brzdu, kdy krátké přibrzdění dostane model do řízeného smyku a následné přidání plynu se zatočení předních kol umožní rychlé zatočení. Rovněž se mi osvědčilo snížení výšky přední nápravy, model jde lépe za řízením a zatáčí na menším poloměru, ale je zase náchylný na přetáčení zadní nápravy. Vše je potřeba nastavit tak , aby se model choval neutrálně, to znamená, aby nebyl přetáčivý, ani neotáčivý.  Na to má také vliv velikost použitých kol a to hlavně v kombinaci.

                         Postupně se nám všem podařilo modely nastavit a dále již rozhodovalo jen jezdecké umění. Výhodu měli ještě kamarádi, kteří používali vysílač s exponenciálnimi funkcemi . U plynu se to ukázalo jako velká výhoda, i když to nebylo tak markantní jako u cestovních „pětin“.  Jinak jsem ocenil zpevnění zadní nápravy Al rameny, hlavně při skocích se ramena přestala křivit a následně vytrhávat spojovačky.  Jízda byla trochu jiná jak s modely jiných kategorií. Hlavně nerozhodovala největší dosažená rychlost za každou cenu, ale hlavně spolehlivost a to kdo svůj model nerozbil a dojel. Hmotnost modelu zde hraje nepříznivou roli při nárazech. Takže se stává, že výrazně pomalejší a opatrnější jezdec může snadno porazit rychlého jezdce, který často havaruje a uráží různé části modelu.

                        A to bylo jen volné ježdění na dráze, jaké to je na samotných závodech jsem si vyzkoušel zanedlouho. Vůbec se mi do toho nechtělo,i když mé sebevědomí, že jsem se naučil ovládat model jen se zadním náhonem značně narostlo, nedovedl jsem si však představit závod s tak velkým modelem. Vzhledem k tomu, že závody pořádal klub jehož jsem členem, nemohl jsem odmítnout. Ráno jsem byl na dráze první, projížděl jsem ji a zkoušel různé varianty a způsoby jízdy. Jaké bylo však mé překvapení, když jsem zjistil, že na závody nečekaně přijeli i závodní MČR jako Pavel Schiller a Pavel Karel. Opatrně jsem obhlížel jejich speciály a celý nervózní očekával první rozjížďku. Trať bylo mokrá po dlouhodobém dešti a i přes snahu pořadatelů zbyly na dráze sem tam nějaké kaluže. Konečně jsem se dočkal a startér dal pokyn ke startu. Od počátku jsem měl na paměti radu, že mám pustit lepší jezdce a snažit se hendykep umění řídit model dohnat opatrnou jízdou a minimalizovat havárie. Poprvé jsem se dozvěděl, že každý jezdec má mechanika, který jediný může vrátit model na trať a že je nepřípustné otáčet model soupeřům. Po absolvování prvního kola už jsme málem nepoznali modely od sebe, všechny byly hnědé a obaleny jílem. Po dojetí první rozjížďky jsem model málem neunesl, hlína je opravdu těžká. Odbahnění modelu a příprava na další jízdu byla opravdu perná. Hmotnost částečně očištěného modelu značně klesla. Závody dopadly dobře, sice na stupně vítězů to nebylo, ale jinak se mi závod moc líbil.

                         Než jsem se z tohoto závodu vzpamatoval, byl jsem přemluven kamarády, abych se přihlásil na mé první pořádné závody, seriál volných závodů v Hodoníně a Březí zvaný“ O Moravský koštéř“.  Když jsme přijeli do Hodonína – Pánova, překvapila nás skvěle připravená trať a množství závodníků, převážně jezdců z MČR. Závody proběhly bez nejmenšího zádrhelu a pořadatelé mezi každou jízdou pečlivě upravovali trať. Rovněž způsob hodnocení a postup závodníků z rozjížděk až do finále, byl motivující k dosažení co nejlepších výsledků. Myslím, že takto připravené závody si opravdu zasluhují pochvalu a poděkování.

                         Těchto závodů se zúčastnila rovněž celá naše skupina závodníků z  RC Car Ostrava ve složení Pavel Karel, Jirka Adámek, Pavel Melicher, Jakub Zamarský a Láďa Vašnovský. Myslím, že tyto závody mě přesvědčily, že další život bez šestiny již není možný. Škoda jen, že závodů pro šestiny, když pominu MČR, je tak málo. Jsem rád , že v Moravskoslezském kraji závody pořádá aspoň RC Autoklub Frýdek – Místek.

                         Závěrem bych chtěl říci, že jsem opravdu rád, že jsem se nechal přemluvit a dal jsem se na ježdění s „šestinou“. Zážitky jsou opravdu nezapomenutelné a jednoduchost a minimální náklady na provoz opravdu stojí za to. Pokud chcete opravdu prožít silný zážitek z dlouhého ježdění, neváhejte a rozšiřte naše řady.

                         Právě mi volal můj kamarád Pavel Melicher a sdělil mi, že si pořídil „pětinu„, že se mám zastavit, že je to bomba a že to musím mít, to snad né……..

 

 

                                                                    Láďa Vašnovský
 
RC CARS TEAM , nezávislý informační portál, www.rccarsteam.nolimit.cz, email: vasnovskyv@seznam.cz, tel.: 607831275